GERONIMO, legendární postava pohnutých amerických dějin. Poslední bojující indiánský náčelník. Na rozmezi 19. a 20. století, kdy se již většina indiánských bojovníků i se svými náčelníky podrobila bilým okupantům, zabírajících jejich půdu a skončila buďto plánovaným vybíjením nebo v rezervacích. Jediný kdo stále odolával s hrstkou svých věrných bojovníku byl - Geronimo. Goyathlay, Ten který zívá, je s "Trutnovem" spojený prakticky od začátku - jako "imaginární kumpán", bojovník a ochránce. Od počátku se tak nazývá i celý kmen, který magické setkání pod horami připravuje Geronimo - Geronimo Agency. V časech zlých i dobrých byl pro celý kmen oporou. Už při zásahu tajné policie proti prvnímu festivalu v roce 1987, byly hlavnímu strůjci setkání Martinu Věchetovi před výslechem zabaveny dětské šípy s toulcem, kterému věnoval jeho kumpán, jako symbolickou připomínku Geronimovi a indiánské statečnosti proti bílým tvářím k dodání vlastní odvahy a síly proti záškodnickým mocnostem.
Stejně tak jako Geronimo, který se uchýlil do hor Sierra Madre, známé také jako Sierra Madre de Chiapas na pomezí Mexických hranic, které mu poskytovaly ochranu i útočiště a odkud podnikal ojedinělé výjezdy proti bílým osadníkům a americké armádě, i trutnovští bojovníci podnikali osvětové "disidentské" výpravy z Krkonoš mezi lid a šířili nenásilnými prostředky svobodné slovo a kulturu. Pravdou je, že skutečnými úkryty jim byly většinou kotelny a les, ale to nic nemění na síle odkazu Geronimových bojovníků. V jedné pražské kotelně na Starém Městě se i zrodil nápad uspořádat pod horami undergroundové magické setkání z něhož později vzniknul kultovní Open Air Music Festival "Trutnov".
Ten v nejlepším slova smyslu bláznivý trutnovský kolorit vedle nejrůznějších společenských a undergroundových reminiscencí dotváří i jeho indiánská poetika. Ten klukovský obdiv k už prakticky vyhlazené přírodní kultuře je všudypřítomný. Náčelnická čelenka pro Václava Havla, Vinnetou, potažmo i Rychlé šípy či Tom Sawyer, to není jen úsměvná stylizace, ale vědomé přihlášení k ideálům, které právě tahle kultura představuje. Vždyť jakého kluka či holku nenadchly až naivní příběhy o přátelství až za hrob a hrdosti, jež se neskloní před ničím. A pro generace, jež vyrůstaly v komunistickém Československu, muselo to kouzlo fungovat dvojnásob.
Geronimo je symbolem posledního zoufalého odporu vůči bledým tvářím, které ke konci devatenáctého století prakticky zlikvidovaly celou indiánskou kulturu a její zbytky zavřely do rezervací. Geronimo ale s hrstkou svých bojovníků odolával do poslední chvíle tisícům amerických i mexických vojáků a ve své "partyzánské válce". Geronimo nakonec umírá v jedné z rezervací 17. února 1909 a okolo jeho odchodu panují dodnes legendy a historky, které se vyprávějí dodnes. Jedna z nich vypráví, že Geronimo pod tíhou ztráty svobody prý opilý spadl z koně do ledové vody a dostal zápal plic, kterému podlehl. Jiná zas, že zmizel a po něm v rezervaci zůstal jen jeho kůň, který jej šel vyprovodit.
Geronimova poslední slova
Je to má země, můj domov, zem mého otce, kam bych se nyní rád vrátil. Chci zde strávit své poslední dny a být spálen mezi horami. Když se tak stane, budu moci zemřít v míru, cítíc, že můj lid, navrácen do svých původních domovů, může znovu nabýt v počtu, když v současnosti ubývá, a že naše jméno nezačne vymírat.
