5. 5. 2009
Wakhan-thanka!
Po filipojakubské noci velkých ohňů, pálení zlých duchů a po prvomájových dnech symbolizujících jaro vybubnováváme několik rytmů k letošnímu věnování a zahájení spikleneckého kmenového setkání. Letošní začátek bude opět již ve čtvrtek 20. srpna večer a stezky mezi stromy a dobrými travami do našeho podhorského území budou otevřeny již od pěti hodin v čase odcházejícího slunka. Čtvrteční večery jsou vzácné a výjimečné. Přinášejí s sebou velkou vlnu energie, zhmotňující se a sílící vaší přítomností. Nesou se v duchu nejen dlouhých koncertů, ale především ve znamení míru, duchovního souznění a přátelských setkání pod aurou momentu očekávání a těšení se na dny následující. Kdo nezažil, nechť si nechá vyprávět při večerech u kmenových ohňů od těch, co se zúčastnili…

 

Studenti Jan Palach a Jan Zajíc tak učinili před čtyřiceti lety, počátkem roku 1969. Jan Palach možná po vzoru drastických protestů buddhistických mnichů, Jan Zajíc na podporu Palachova činu, na který nebyla patrná dlouhodobější reakce ve společnosti. Jan Palach zemřel po třech dnech, Jan Zajíc na místě. Oba své činy uskutečnili na Václavském náměstí v Praze. Z pohřbu Jana Palacha se stala celonárodní demonstrace proti okupaci a ještě v roce 1989 se za připomenutí tohoto činu v tzv. Palachově týdnu mlátilo a zavíralo. Evangelický farář Jakub Trojan přišel poté, co pohřbil Jana Palacha, o státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Jan Palach a Jan Zajíc byli později označeni jako „živé pochodně“ s morálním apelem na svědomí národa, který se začal hrbit a přizpůsobovat se sovětské okupaci.

Jan Hus

Středověký kazatel Jan Hus, stejně jako Jan Palach, Jan Zajíc i Ryszard Siwiec, neustoupil jako správný bojovník z veřejně hlásaných zásad ani o píď i za cenu nejvyšší. Skončil proto na hranici, na níž byl v roce 1415 upálen. Poukazoval na zlořády katolické církve a zneužívání postaveni vysokých hodnostářů. Jan Palach je novodobý Jan Hus.
Za všemi - Jany i Ryszardem - je oheň a touha po svobodě, která je spojuje nehledě na to, jestli to bylo v roce 1415 nebo 1968. Chceme tak upozornit na to, co odvádí od svobodného myšlení a degeneruje ducha i kulturu. Dnes to může být malost, neúcta k Matce Zemi a odkazu předků, konzum a postkomunistické uvažování, na které narážíme stále okolo nás. S trochou nadsázky: co nestačili zlikvidovat komunisti, úspěšně dokončuje současná konzumní společnost. Záměr zastavět zemědělskou půdu a louky Na Bojišti je toho ilustrací. Další příklady jistě mnozí znáte i z vašeho území…

Smekáme naše čelenky před odvahou a statečností těchto mužů a věnováním jim chceme vzdát alespoň střípkem čest a poklonu za jejich činy bez ohledu na století.

 

Nejen smutná data letos vybízejí k připomenutí…. Zatímco naši zemi v srpnu 1968 okupovala sovětská vojska s dalšími východními armádami a v Praze se upálili Jan Palach a Jan Zajíc, připravovala skupinka čtyř kumpánů (především Michael Lang a Artie Kornfeld) na poli farmáře Maxe Yasgura nedaleko městečka Bethel ve státě New York festival, který neměl a nemá na světě obdoby - legendární Woodstock. Z open air festivalu, který se uskutečnil od pátku 15. do pondělního rána 18. srpna 1969, se stala manifestace míru a lásky. Woodstockem koncem šedesátých let vyvrcholilo hnutí hippies se symbolickými květinami a kalumety, ale i protesty proti válce ve Vietnamu. Fenomén Woodstock, jenž nebyl jen hudbou a festivalem, později motivoval mnohé další akce po celém světě. S trochou nadsázky se říká, že trutnovský festival je Českým Woodstockem. Nebýt jeho, undergroundu, Plastiků, Charty 77, našeho náčelníka, moravských festivalů v osmdesátých letech a dalších souvislostí, nebyl by ani Trutnov. Undergroundu, Chartě 77 i náčelníkovi jsme již v minulých letech festival zasvětili a komu jinému jej při letošním výročí věnovat, než právě všem lidem, kteří byli při tom a zúčastnili se legendárního festivalu u městečka Bethel, bez něhož by nebyl ani Trutnov a vy neměli kam pod hory jezdit. Ostatně první ilegální festival, který byl v roce 1987 rozehnán StB a tehdejší Veřejnou bezpečností, se nesl pod názvem Východočeský Woodstock.

 

A je tomu 100 let, co své tělo opustil a do věčných lovišť odešel apačský náčelník a šaman Geronimo, indiánským jménem Goyathlay či Gokhlayeh, tedy „Ten, který zívá“, „Zívající“, „Ospalý“. Geronimo byl posledním vzdorujícím indiánským náčelníkem, který se nevzdal bílým okupantům, jež obsazovali zemi jeho předků, a nepodrobil se vnucované euroamerické kultuře. V době, když se již skoro všichni bojovníci vzdali modrokabátníkům, Geronimo podnikal se svými několika kumpány ojedinělé výjezdy proti bílým osadníkům i ozbrojené armádě. Z hor Sierra Madre vedl se svojí družinou důslednou záškodnickou válku proti mexickým i americkým jednotkám vytlačujícím apačský národ z domovských území. Geronimo završil třísetletou apačskou válku proti cizím vetřelcům. Nakonec zemřel v rezervaci 17. února 1909. Narodil se, jak sám Geronimo o sobě tvrdil, v roce 1829 v kaňonu No­doyohn ve východní Arizoně. Je tomu tedy 180 let… Geronimo je od počátku devadesátých let naším imaginárním kumpánem, náčelníkem a patronem.

Všechna jména, data i souvislosti nejsou smyšlené, ale přímo vybízely letošní svátek setkání, hudby a magie věnovat právě těmto postavám a událostem.

Bůh vás opatruj!