(7. března 1909 - 12. září 1968)
"Lidé, v nichž ještě tkví jiskřička lidského citu! Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik šedého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!"
Polské tajné policii se povedlo Siwcův čin prakticky naprosto utajit. O pár dní později se sice zpráva o Siwcově upálení dostala do polské redakce Radia Svobodná Evropa, jenže ta ji odmítla odvysílat jako nedůvěryhodnou. Až po smrti Jana Palacha, který tak o tragické oběti polského úředníka nemohl mít tušení, obdržela mnichovská redakce Svobodné Evropy podrobný popis celé události a v březnu informace zveřejnila. I tak ale zůstala Siwcova akce v Polsku - a samozřejmě i v Československu - téměř dokonale zastřena tajemstvím.
Siwiec měl všechno přesně naplánované, podle historika Petra Blažka se k sebeupálení připravoval už před srpnem 1968, okupace sousedního "bratrského" Československa pak jen vše zpečetila. "Byl proti systému. Věděl, že je zlý. Nemám slov, abych vyjádřil, jak špatný podle něj byl, a myslím, že měl pravdu. Prvním důvodem bylo potlačení studentských protestů v březnu 1968 a invaze v srpnu jeho rozhodnutí zpečetila a řekla mu: je čas," zamýšlí se po letech Siwcův syn.
Ten také po dělnických nepokojích v červnu 1976 vydal v samizdatu první brožurku o svém otci. Až o pět let později se mu podařilo zveřejnit poselství, jež Ryszard Siwiec namluvil na magnetofonový pásek dva dny před svým tragickým činem.
"Čtrnáct milionů Čechů a Slováků bylo přepadeno armádami reprezentujícími téměř tři sta milionů lidí (...) Hanba tohoto činu mluví sama za sebe. Na věčné časy zůstane jednou z nejčernějších skvrn ve vašich dějinách. A máte takových skvrn hodně."
Ještě delší dobu čekal na zveřejnění dopis, který devětapadesátiletý úředník poslal při své osudové cestě do Varšavy svým blízkým.
"Milá Maryszo.
Neplač! Je to škoda sil a budeš je potřebovat, jsem si jist, že jsem právě kvůli tomu žil 60 let, odpusť, nebylo to jinak možné, aby nezhynula pravda, lidstvo, když svoboda umírá... J e mi tak dobře a cítím takový vnitřní mír - jako nikdy v životě!"
Tato slova si Siwcovy děti mohly přečíst až v roce 1991, kdy zabavený list našel v archivu komunistické policie Maciej Drygas, který o celé události natočil dokumentární film. Až po jednadvaceti letech tak vyšla najevo celá pravda o první živé pochodni, jež vzplála po srpnové invazi do Československa, aby zažehla komunisty zašlapávané svědomí - nejen - dvou středoevropských národů.
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_siwiecr.php
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=615301
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=615415
