6. května 2010

Z hor mizí poslední zbytky sněhu a my v počínajícím měsíci lásky, sazenic a zelené trávy vybubnováváme do širých plání, nížin i hor jedno z hlavních uskupení, které letos navštíví v měsíci zrní naše podhorské ležení. Před našimi teepee ve dnech slavnostního a magického setkání 19.8. – 22.8. zahrají a zatančí Manic Street Preachers z Walesu. Maniačtí pouliční kazatelé vystoupí na stejném pódiu jako například undergroundová legenda DG 307 v ten samý den či skupina Javory v den následující, hrající za doprovodu cimbálu původní české písničky i beat. Od dob Faith No More, kdy se v roce 1997 o velké kapele na českém festivalu mohlo jen zdát, a Motörhead, na něž navazovala vystoupení Sepultury, Primal Scream, Suicidal Tendencies či The Subways, tak na naše podhorské území přijíždí opět celosvětově známá kapela, která dokáže vyprodat velké stadiony, navíc se silným osobním příběhem. Manic Street Preachers, vyhlášení v roce 1998 nejlepší současnou kapelou světa, navštívili a hráli v naši zemi jen jednou, a to v roce 2001.

S vybubnováním jednoho z hlavních uskupení letošního setkání uvádíme do života i nové festivalové stránky a zprovozňujeme oficiálni kmenový facebook. Budiž jsou vám potěšením a útěchou ve dnech radosti i smutku.

Rytmy trutnovských bubnů jsou slyšet a kouřové signály stoupají ve dnech, kdy si připomínáme osvobození Evropy od okupujících vetřelců totalitního režimu ustrojených v nažehlených nacistických uniformách, kteří rozproudili v myslích lidí nejen rasovou nenávist a holocaust. Poslům dobré vůle a statečnosti, kteří bojovali právě proti ustrašenosti, pokrytectví a totalitě komunistické či nacistické, je letošní festival věnován. Trutnov je od počátku plný paradoxů a extrémů a letos tomu nebude jinak. V roce, kdy festival s undergroundovými kořeny připomíná zachránce Židů sira Nicholase Wintona a Přemysla Pittera, polského kněze umučeného komunistickou tajnou bezpečností Jerzy Popieluszku a současného vězně svědomí Liou Sia-paa, odsouzeného na 11 let čínským komunistickým režimem, přijede do Trutnova pro někoho kontroverzní skupina Manic Street Preachers, která v roce 2001 jako jedna z mála známých zahraničních kapel zahrála na Fidelově Kubě.

„Budeme rádi až se kapela setká s Martinem „Magorem“ Jirousem a Františkem „Čuňasem“ Stárkem, žijícími legendami undergroundu a několikaletými politickými vězni - za kulturu, vydávání nezávislého časopisu, organizování nezávislých koncertů a psaní básniček. Možná, že se s někým takovým setkají poprvé v životě a vše zrekapitulují. Třeba se nakonec dozvíme, že to s Kubou nebylo tak vážné, jak se traduje. Pokud ano, potom Pán Bůh a visící Jagannáth nad pódiem nechť je ochraňuje,“ vybubnovává Geronimo. „Chceme ale připravit i jiná setkání, která budou odvislá také od toho, nakolik bude kapela otevřená a přístupná,“ doprovází kouřovými signály náčelnická squaw Eva. „Kapela nemohla být nikdy nikde „políbena“ skutečným komunismem se všemi jeho reáliemi. Nikdy nebyla nikým zakázaná, zřejmě žádná totalitní ruka ji za hudbu a koncertování nezmlátila. I proto jsme je do našeho podhorského území pozvali. Aby přes několikatisícové stadióny a Kubu s vůdcem Fidelem, jehož podobiznu dnes mnozí nosí na módních trikách, přijeli do našeho ležení a prozřeli,“ znějí bubny zpod hor.

I když je Manic Street Preachers předhazováno, že hráli Fidelovi na Kubě, už málokdo se pozastaví nad populárním uskupením Buena Vista Social Club, jehož skvělou karibskou hudbu hltá celý svět. Ve vzpomínkách zůstává, jak před deseti lety jimi byli při cestách za indiánskými předky mnozí v Canadě unešeni. Bez rozdílu vyznání. Za dva, tři roky se vlna přesunula do našich území a hlasy, že je to socialistický produkt komunistické Kuby a dobrý výdělečný vývozní artikl, se ozývaly jen ojediněle.

Vybubnováváme, že před kapelou Manic Street Preachers by měla zahrát legenda československého undergroundu ale i celé středovýchodní Evropy DG 307, vzešlá ze stodol různých baráků a hrající pro několik stovek zasvěcených podzemních poutníků a mladých bojovníků. Příběh DG 307 je zcela jiný. Za ojedinělý zvuk a téměř mystické texty byl jejich autor Pavel Zajíček v minulosti vězněn a celá kapela poznala perzekuce vedoucí až k vyštvání do exilu. Silné texty a sdělení plná poutavých příběhů a mystických obrazů, pokrytá pavučinou temného smutku, ale i radostí z poznaného mají však DG 307 s Manic Street Preachers společné. Věříme, že díky tomuto propojení by si mohli i přes rozdílnost osobního příběhu rozumět. A to je na hudbě a umění mimořádné, povznášející a magické.

V počátcích existence Maniků největší pozornost přitahoval kytarista a textař Richie James. Nejen pro jeho silné zpovědi v textech, ale i kvůli sebedestruktivním sklonům s existenciálním nádechem, které vyústily v náhlé a dodnes neobjasněné záhadné zmizení. V únoru 1995 po něm bylo nalezeno jen opuštěné auto na okraji moře. Manic Street Preachers od té doby vystupují jen jako trojice. Dáváme na vědomí, že „ten příběh je nám blízký. Evokuje otázky po smyslu naší existence, smrti, bytí a směřování. Stejně jako podobný příběh Jima Morrisona, velkého šamana, Ještěrčího krále a gurua kapely The Doors“. O Jimovi se dodnes s nadsázkou spekuluje, že žije někde v zapadlém koutě země, píše si své mystické básničky odstřihnut od veškerého dřívějšího života. I o Richiem, který zmizel neznámo kam několik dnů před odjezdem na tour do Ameriky, se občas obevují podobné zprávy. „Všechny pozdější zprávy a tvrzení nejrůznějších lidí, že ho viděli třeba někde v Indii, jsou jenom dohady, “ nechal se slyšet s odstupem času zpěvák Manics Bradfield. „Ale jak víme z vlastní zkušenosti, v Indii, svaté to zemi, není vůbec těžké se ztratit. Hodně štěstí, Richie!“. Zdraví tě Geronimův kmen.

Po Manic Street Preachers a DG 307 by následující den měli na stejném pódiu vystoupit i Hana a Petr Ulrychovi se skupinou Javory. Jsme rádi, že se nám po letech podařilo s tímto sourozeneckým společenstvím domluvit a původní ostych i obavy z vystoupení snad zažehnat. Nechť nám v tom i vy na území Bojiště pomůžete! Skupina zřejmě zahraje po nějaké tvrdší kapele a cimbál s původně českými písničkami a skvělým zpěvem Hany Ulrychové o Javorech, Nevidomé dívce či beatem rozezvučí naše údolí. Pod jejich melodiemi možná zjihne nejedno srdce vašich squaw i našich bojovníků a dá sílu míze v kůrách stromů našeho ležení.

Se stále živoucím: Jsme s vámi, buďte s námi!

7. 2. 2010

 

V čase dlouhých nocí a v období měsíce sněhu vybubnováváme, že letošní Open Air Festival „TRUTNOV 1987-2010“ se i letos opět uskuteční! A to tradičně v měsíci zrní, zralých plodů a sklizně 19. - 22. 8. 2010 na obvyklém místě „Na Bojišti“! Společné území se nám díky vzájemné domluvě více stran sice podařilo i pro letošek uhájit, avšak ve výškách vznášejících se orlů je stále otázka, kdy se stavební stroje zakousnou do posvátné půdy každoročního místa setkání, které zdejší končiny proslavilo. Slovy undergroundového náčelníka a „mučedníka“ I. M. Jirouse: „Stalo se poutním místem.“ Jak je známo, území Bojiště s okolními loukami vyčlenila místní radnice do průmyslové zóny a odsoudila tak k zastavění.

 

Letošní slavnost léta a magického setkání pod aurou Nejvyšší Mocnosti, hor a náčelnických pér s energií blízkou bojovnickým srdcím a otevřeným duším, bude zasvěcena a věnována siru Nicholasi Wintonovi, Přemyslu Pitterovi, Jerzy Popieluszkovi a Liouovi Sia-paoovi. Lidem, z nichž někteří ještě žijí a kteří se napříč historií nesmířili se zlem, jež je obklopovalo či dodnes obklopuje. Ať v podobě obyčejné lhostejnosti nebo holocaustu či komunismu. Ve válce i v relativním míru vyhlásili boj a válku sobeckosti, ustrašenosti a pokrytectví. Byli a jsou to bojovníci a nositelé statečných srdcí. Nebyl jim lhostejný osud druhých a svou drobnou prací i normálním postojem učinili velké skutky. Přinesli na oltář to, co dnes často schází: dobrou vůli a pomoc druhým za cenu rizika nebo ztráty vlastního života. Postavili se navzdory době šířícímu se zlu. Skláníme se před jejich odkazem, poselstvím a úsilím. Jsou to lidé dobré vůle. Vyslanci pravdy. Andělští poslové. Nechť se jejich ideály stanou i našimi, připomeňme si je a zkusme se jim přiblížit. 

 

Tímto věnováním vzdáváme hold anglickému gentlemanovi siru Nicholasi Wintonovi, jenž na počátku 2. světové války zachránil 669 československých dětí před transporty do plynových komor. V osmi vlacích je odvážel z Prahy do Londýna, kde jim hledal náhradní rodinné zazemi. Poslednim vlakem se mu však již 250 dětí nepodařilo vypravit. Vlak 3. září 1939 naciste zadrželi a nikdo z dětí se konce války bohužel nedožil. Je nejen symbolem skromnosti a slušnosti, ale i statečnosti, o němž se dlouho nevědělo. Sir Nicholas Winton oslavil loni své 100 narozeniny. Židovské děti zachraňoval a vypravoval v transportech do Anglie ve svých devětadvaceti letech, tedy ve věku mnohých návštěvníku festivalu. Symbolické.

Klaníme se také Přemyslu Pitterovi, kazateli a přesvědčenému pacifistovi, který odmítl střílet na nepřátele, za což byl odsouzen k trestu smrti. Podařilo se mu však uniknout. Založil v Praze na Žižkově Miličův dům, kde se staral o zubožené židovské děti i celé rodiny bez ohledu na to, zda byly české, slovenské nebo německé národnosti. Komunistická tajná bezpečnost ho později paradoxně vyštvala do západního Německa, kde vydával exilový časopis Hovory s pisateli a poskytoval pastorační a sociální podporu uprchlíkům v táboře Valka v Norimberku.

Jerzy Popiełuszko byl oblíbený katolický kněz polské Solidarity spolupracující s dělnickými organizacemi i opoziční Solidaritou, která vznikla jako nezávislé odbory a byla masově podporovaným společenským hnutím. Solidarita se postavila komunistickému režimu a přispěla k jeho pádu. V roce 1984 Jerzyho přepadli, mučili a poté svázali a utopili policisté tajné polské bezpečnosti.

Připomenout chceme také Lioua Sia-paoa, čínského disidenta, jenž byl po potlačení demokratického hnutí na náměstí Tchien-an-men v Pekingu roku 1989 vězněn a je spoluautorem čínské Charty 08, usilující o svobodu slova, kterou inspirovala československá občanská iniciativa Charta 77. V těchto dnech je Liou vězněn komunistickým režimem v Číně, který jej odsoudil na 11 let do vězení. Osud ne nepodobný našemu náčelníkovi.

 

Na závěr přinášíme několik momentek z našeho území. Ocitá se v zimním spánku a sbírá sílu k vřelému přijetí vás, kočujících bojovníků, do své náruče. Alespoň touto cestou se s vámi o zimní magii rádi podělíme a tu sílu a energii, kterou tam cítíme v půdě a kůrách stromů, posíláme k vám.

 

Festival je věnován nositelům dobré vůle – nechť i ta přebývá mezi námi.